Historie

Obec 9,5 km severovýchodně od Moravských Budějovic. Je rozložena na levém břehu řeky Rokytné a prochází jí silnice z Jaroměřice do Rozkoše. Nejbližší železniční stanice Jaroměřice n. R. Nadmořská výška je 413 m. Pošta, zdravotní a matriční obvod, fara, základní škola Jaroměřice n. R. Katastr obce měl v r. 1950 výměru 1444 ha. V současné době má 151 domů a 280 obyvatel.

Název je tvořením i významem nejasný. Může znamenat mladý les, sad, stromoví (ščep), ale také třeba ves jako příštěpek k něčemu většímu. Názvy obce v pramenech: 1190 Preschep, 1520 z Przisstczpa, 1528 z Przisstpa, 1550 ke vsi Przisstpu, 1570 ze vsi Pržysstpa, 1652 von Prispsch, 1671 a 1718 Pržispach, 1720 Przisbach, 1751 Pržibach, 1798 Pržisbach, 1846 Přispach, Přispa, Přistpo, také Přistba, 1872 Przispach, Příšťba, 1881 Příšťpo, 1885 Przisbach, Přísba, 1906 Přispach, Příšbo nebo Příspa, 1915 Přispach, Přístbo, 1924 Přístpo. Středně velká, dříve téměř zcela česká obec. V r. 1850 471 obyvatel.

Názvy tratí: Ve špici, Hajdukova, Markovský, Na dílech, Na lednicích, Na skalkách, Na vejhoně, Nad chobotem, Pod novým rybníkem, Pod spravedlností, Podskale, Strážnice, U dlouhejch, U Kmenta, U Kmentovýho mlejna, U královečnýho mlejna, U Příložan, V čelovinách, V kobovskejch, Ve voboře, Za hájem, Za horou, Za humny, Za voborou, Zisky.

Příštpo patřilo na poč. 13. stol. mezi zboží louckého kláštera. V r. 1480 zde seděl Ctibor z Jackova a v r. 1498 se ves uvádí mezi zbožím, které s hradem Bítovem propustil Vladislav II. z manství Jindřichu z Lichtenburka a jeho synům. V r. 1563 zapsali sirotci po Zdeňkovi Bítovském Příštpo spolu se zámkem a vsí Hostim a dalším zbožím Václavu Hodickému z Hodic a v r. 1591 je ves jmenována mezi zbožím, na které vzala Kateřina Zelená z Říčan svého druhého manžela Ladislava Šejnice ze Šlejnic. Později připadla ves panství Jaroměřice, jehož osudy dále sdílela.

Před třicetiletou válkou bylo v Příštpu 18 usedlostí, z nichž zůstalo osayeno 15 a 3 zpustly, ale byly do r. 1671 opět osazeny. V té době bylo ze starých usedlíků 10 láníků, 1 pololáník a 4 domkaři, z nových 1 láník a 2 domkaři.

Podle Tereziánského katastru bylo ve vsi 636,3 měř. orné půdy, 3 měř. zahrad, 50,7 měř. lad, 26,2 měř. pustin, 5 měř. pastvin, z luk bylo 69 fůr sena, lesy měly rozlohu 24,7 měřic. Byl tu vrchnostenský dvůr o rozloze 283,2 měř. polí, 27 měř. lad a 3 měř. zahrad, z luk dostával 17 fůr sena a 5 fůr otavy. Robotovalo zde 12 sedláků s 1 volem 6 dnů v týdnu a 5 chalupníků s 1 pěším 3 dny v týdnu, v létě sedláci navíc s 1 pěším 6 dnů v týdnu.

Zdejší poddání se zúčastnili nevolnického povstání, které se v r. 1775 rozšířilo na celé jaroměřiceké panství.

Dvůr v Příštpě byl označen jako sídlo původců robotní vzpoury na části Znojemského panství v r. 1821. Místní učitel Jakub Coufal sepsal na žádost vzbouřenců petici pro císaře s prosbou za zrušení roboty, za což byl zatčen. Zdejší poddaní také ve vzpouře setrvali nejdéle, část jich potom utekla i s koňmi a pacholky do lesů, když předtím zničili polní nářadí, aby nemohlo být upotřebeno k robotě.

V 18. stol. užívala obec pečeť, pořízenou v r. 1716. Má v průměru 28 mm, v pečetním poli jsou 4 jehličnaté stromy, vyrůstající ze skály. Opis zní * SIGILLVM . PAGI . PRISTPO. Rychtáři byli v r. 1749 Mates Hamerle a v r. 1787 Jan Korotvička, purmistry v těchže letech Jiřík Stuchlík a Josef Pacolt.

Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v Příštpě 421 obyvatel, z toho 205 mužů a 216 žen v 70 domech a 92 domácnostech. z nich se živilo zemědělstvím 83 osob, 1 osoba řemeslem, 6 osob oběma předchozími a 2 žádnou z uvedených možností. Bylo zde 11 pololáníků s výměrou 52 až 64 jiter půdy, 10 čtvrtláníků s výměrou 16 až 27 jiter, 2 dominikalisté s 10 až 13 jitry a 44 domkáři. V zemědělských usedlostech byli obvykle hospodáři ku pomoci 1 pacholek, 1 děvečka a 1 pasáček.

Ve vsi se chovalo 25 koní, 49 volů, 73 krav, 33 kusů mladého dobytka, 550 kusů zušlechtěných a 92 kusů obyčejných ovcí a 35 vepřů. Průměrný stav dobytka u usedlosti byli 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 1 až 2 kusy mladého dobytka, 5 ovcí a 1 vepř. Desátky byly odváděny panství Jaroměřice a faře v Jaroměřicích. Místem trhu pro Příštpo bylo město Třebíč.

Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo z nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky, střecha byla společná pro obytnou část a chlévy, dřevěné stodoly, kryté rovněž slámou, byly stavěny opodál obydlí nebo na konci zahrad. Pouze 7 domů bylo pojištěno proti ohni.

V místě byl 1 vrchnostenský dvůr s ovčínem a mlýn, vše z lepšího materiálu s šindelovou krytinou, myslivna a škola.

Mlýn o 3 složeních s 1 pilou zaměstnával 6 dělníků, kteří ročně semleli 600 měřic pšenice a 2000 měřic žita a nařezali 2400 ks prken z 290 klád.

Do roku 1849 bylo Příštpo součástí panství Jaroměřice. V r. 1850 bylo začleněno do politického okresu Znojmo, od r. 1896 přešlo pod nově zřízené Okresní hejtmanství Moravské Budějovice. V oblasti soudní správy náleželo pod pravomoc Okresního soudu v Moravských Budějovicích. V letech 1949-1960 patřilo do správního okresu Moravské Budějovice, od právní reorganizace v roce 1960 do okresu Třebíč. V letech 1850 až 1867 bylo Příštpo součástí obce Příložany a v letech 1976 až 1991 součástí Jaroměřic n. R. V r. 1992 zde byl obnoven obecní úřad.

V r. 1880 mělo Příštpo 94 domů a 535 obyvatel, v r. 1921 bylo evidováno 120 domů as 614 obyvateli, v r. 1930 zde bylo 126 domů a 605 obyvatel, v r. 1950 143 domů a 452 obyvatele.

Hospodářská půda v r. 1900 měla výměru 1 409 ha, z toho lesy 651, pole 640, louky 61, pastviny 54, zahrady 3 ha. Počet dobytka v témže roce: koně 38, skot 334, brav 84, ovce 18 kusů.

Byl zde také lesní revír velkostatku (1911, 1924).

Za 1. pozemkové reformy byla zestátněna část lesů a zdejší pila a dvůr velkostatku v Příštpu byl rozdělen (97 ha).

Většina obyvatel se živila zemědělstvím a v místním průmyslu. Z živností a řemesel se v roce 1911 v Příštpu uvádějí 2 hostinští, 1 kolář, 1 krejčí a 1 švadlena, 1 krupařství, 1 obchodník mlékem, máslem, tvarohem a vejci, 2 obchodníci smíšeným zbožím, 2 pekaři, 1 perleťář, 3 podkováři, 2 prodejci tabáku, 2 prdejci mlýnských výrobků a 1 tesař. V r. 1924 zde působili 1 bednář, 2 hostinští, 1 kolář, 2 kováři a podkováři, 2 obchodníci dobytkem, 1 obchodník mlékem, 2 obchodníci smíšeným zbožím, 1 obchodnk vejci, 1 obchodník zeleninou, 2 obuvníci, 1 tesař a 1 trafikant. Místní průmysl: Rolnický lihovar (sídlo Jaroměřice, od 1912, 1948), pila velkostatku Jaroměřice (1885, od 1924 státní), mlýn s pekárnou (1911, 1938), další mlýny (2 - 1911, 1 - 1924, 2 - 1930, 2 - 1939), cihelny (2 - 1911, 1 - 1939), výroby cementového zboží (1911). Obec byla elektrifikována ZME v Brně v r. 1930.

Původní školní budova byla postavena v r. 1827, v r. 1894 byla dokončena budova nové školy, která byla od r. 1895 rozšířena na dvoutřídní a později na trojtřídní. Třetí třída byla zrušena v r. 1941, po válce a znovu na počátku sedmdesátých let zrušena i druhá třída a v r. 1975 byla škola zrušena úplně.

Spolkovou činnost v obci zastupovali místní odbor Národní jednoty pro jihozápdaní Moravu (od 1908), Sdružení venkovné omladiny (1909), mítní odbor Jednoty čs. malozemědělců (od 1920), Dobrovlný hasičský sbor a Sokol (1924).

Své zastoupení zde měly agrární, lidová a sociálně demokratická strana (1924). V parlamentních volbách v r. 1929 obdržela agrární strana 107 hlasů, lidová strana 66 hlasů a sociálně demokratická strana 55 hlasů z 293 možných, v r. 1935 agrární strana 145 hlasů, lidová strana 57 hlasů a národně socialistická strana 50 hlasů při počtu 330 voličů. Při volbách v r. 1946 obdržela ČSL 122, KSČ 117, ČNS 54 a ČSD 36 hlasů od 329 voličů.

JZD v Příštpu bylo založeno v r. 1953. V r. 1959 mělo 77 členů a 495 ha půdy, z toho 351 ha členské. V r. 1973 bylo JZD Příštpo převedeno do Semenářské státního statku Jaroměřice n. R. a od 1.1.1974 přešlo do likvidace.

I v současnosti je většina obyvatel v produktivním věku zaměstnána v zemědělství. V místě působí vedle zemědělské výroby klempířství, truhlářství a výroba plastů. V období po r. 1945 byla vybudována prodejna. Ze spolků a družení občanů je aktivní hasičský sbor, TJ Sokol, Český červený kříž a myslivecké sdružení.

V místě je kaplička na okraji obce a 3 kříže v jejím okolí a pomník padlým z r. 1945. Mezi Příštpem a Jaroměřicemi n. R. byly donedávna těženy durbachity a granity třebíčského masivu ve velkém, strojně zařízeném lomu (Královec).

Je zde začátek přírodního parku Rokytná. V meandru řeky Rokytné nad obcí se vyskytuje stulík žlutý a v přírodní rezervaci V jedlí je chráněný výskyt sněženky podsněžníku, česneku medvědího, křištíku tmavočerveného, prvosenky vyšší aj.

Matriky farnosti Jaroměřice od r. 1628, pozemkové knihy od r. 1750 a urbář z r. 1648 v MZA Brno.

LITERATURA Výtasa, J." Nárdoní škola v Příštpě. Od horácka k Podyjí, 6, 1928-29, s. 130-132, 145-146 Soukromý archív Hekl Vladimír